Povím vám svůj příběh...

Drobná blondýna, většinou se psem v ruce, na nohách podpatky, a ještě ke všemu jezdí Mercedesem. No, co vám budu povídat, ideální materiál pro všechny možné i nemožné předsudky. :-)

Díky koučinku jsem založila vlastní online marketingovou agenturu, investuji do nemovitostí a zařídila jsem si pasivní příjem. Zásadně jsem zklidnila své workoholické já a začala si život víc užívat. Naučila jsem se otáčet prstem na sebe, NE na svět/lidi kolem mě a začala žít své JÁ. Ale nemyslete si, je to proces, ne jednorázová událost. Kouče využívám stále, zjistila jsem, že je důležité si s někým sednout a dovolit si přemýšlet "jinak".

Ale pojďme hezky od začátku...

Pocházím z malé vesničky, kde žije sotva dvě stě obyvatel a dětství jsem strávila kydáním hnoje na naší rodinné farmě. Můj dědeček je zemědělec, a proto jsem se od malička pohybovala venku mezi zvířaty. Chodila jsem pravidelně ke koním, naháněla krávy a pomáhala stříhat ovce. Život na vesnici jsem milovala a miluji dodnes. V naší rodině nebyl nikdo vysokoškolsky vzdělaný. Slovo hypotéka bylo slovo sprosté, protože na co nemáš, to si nekupuj. Zkrátka pocházím z rodiny, kde se muselo šetřit a počítat. 

Co čert nechtěl, moji vesnickou idylku zasáhl rozvod rodičů. Žádný rozchod není příjemný, a když jsou v tom děti, bolí to dvojnásob. Bylo mi 10 a pamatuju si to jako včera. Moc informací mi k tomu nedali (vždyť jsem jenom dítě, proč by to se mnou rozebírali) a já nechápala a tápala. Přišlo mi to celé neuvěřitelné. Nikdy se nehádali, neměli žádné problémy - no měli, jen je neřešili přede mnou. Rok se s rokem sešel, a když už jsem se tak nějak oklepala z rozvodu a zvykla si na střídavou péči, přišla další novinka - stěhujeme se do města, mamka má nového partnera. 

"Lucinko, na devátou třídu půjdeš do jiné školy." 

Z pohledu dospělého člověka žádný problém, hlavně, že je dítě s matkou. Z pohledu puberťáka, neodpustitelná věc a konec světa. Tento životní krok ve mně cosi zlomil. Zařekla jsem se, že po devítce půjdu někam na internát, abych to všem natřela. 

A jak řekla, tak udělala! 
Ocitla jsem se v Chrudimi, 70 km od domova. Studovala jsem hotelnictví a cestovní ruch, který mě vůbec nebavil. Doma rozhodně nepočítali s tím, že bych šla na vysokou. Tu přece nikdo z nás nemá, k čemu je to dobrý. Každej druhej je v dnešní době inženýr. Tak jsem si toho inženýra udělala, ale řeknu vám, pěkně jsem si mákla. Když se do něčeho dám, tak to prostě nevzdám, zakousnu se a držím! Asi si umíte představit úroveň matematiky na hotelové škole. A pak tu, která mě čekala na echt matematickém oboru Pojistné inženýrství a Management finančních rizik.

Při vysoké škole jsem začala brigádničit v Pardubicích jako asistentka v online marketingové agentuře. A právě tehdy začala moje kariéra v marketingu. Prošla jsem si celým marketingovým kolečkem od PPCček, přes SEO, copywriting, analytiku, plnění webu, až jsem najednou spravovala kampaně e-shopů v řádech statisíců.  Od každého mě bavilo něco, ale nejvíce mě naplňovalo pochopit věci jako celek a posouvat tržby směrem nahoru. Nechtěla jsem dělat jenom dílčí úkoly, potřebovala jsem pochopit business zákazníka... 

Po pár letech v agentuře mi Pardubice začaly být malé a touha po lepší kariéře mě zavedla do Prahy. Postupně jsem se vypracovala z juniornějších pozic až na ředitelku marketingu. A díky tomuto kariérnímu růstu jsem se dostala ke koučinku. V určité fázi života se možná ocitnete na mrtvém bodě a zjistíte, že vás nic netěší. Že své úspěchy už ani neberete jako úspěchy, ale jenom jako štěstí nebo ještě hůř, naprostý standard. Máte peníze, ale nemáte čas je utrácet. Dovolenou si pravidelně převádíte do dalšího roku, protože "teď není čas". Přesně do tohoto bodu jsem se dostala já. Zasvětila jsem práci až příliš mnoho a zapomínala na sebe. Šestnácti hodinová pracovní doba byla standardem, a když se ohlídnu zpět, vlastně ani nevím proč. Vždy jsem všemu dávala 200 %. 

Když jsem tehdy potkala Janku Chudlíkovou, moji koučku, byla jsem na pokraji vyhoření. Aniž bych si to uvědomovala. "Zachránila mě."

Líbilo se mi, jak se mnou pracuje, moje myšlenky najednou měly obrysy plánů. Užívala jsem si, že se u ní dokážu zastavit a dovolit si přemýšlet. Jak jsem rozbitá z rozvodu rodičů, jen o tom nemluvím. Jak opakuji stejné věci pořád dokola a nepoučím se z nich. Jak můžu dělat věci jinak. Že nemusím chtít po lidech kolem sebe taky 200% nasazení. :-) 
Koučink mě nadchl natolik, že jsem se mu začala věnovat velmi intenzivně. Zapsala jsem se do kurzu pro profesionální kouče, vystudovala MBA v oboru koučinku a postupem času začala školit jednotlivce i ve firmách. 

Nyní pomáhám lidem jako jsem já, aktivním, ambiciózním, co něco chtějí, ale možná ještě úplně přesně nevědí co.